Moravský Krumlov - zámek, v němž je vystavena slavná Muchova Slovanská epopej, a nebo Židovský hřbitov s náhrobky ze 17-18.století, HUDEBNÍ SLAVNOSTI - Čechomor, Hradišťan.....:oO! kalendář tradičních akcí!

Hudební slavnosti 3.4.-31.5.2009 !!!!!!!!!!!!!!!!!!! mrknět na plakát :o) plakat hudebni slavnosti.pdf

ZÁMEK V MORAVSKÉM KRUMLOVĚ

Meandry řeky Rokytné nabízely dobrá místa k osídlení, vzniká zde hradiště Rokiten, župní hrad – strážce obchodních stezek a středisko řemeslnické výroby a obchodu. Po r. 1146 (kdy byl tento hrad zničen a vypálen v boji, ve kterém si vyřizovali účty dva Přemyslovci – kníže Vladislav a Konrád, údělný kníže znojemský) byl postaven hrad nový, kamenný. Jméno dostal asi podle tvaru řečiště řeky – krumm – křivý, vypouklý. Zakladatelé hradu byli pravděpodobně páni z Obřan.

Páni z Obřan rokem 1312 vymírají a panství předal král Jan Lucemburský do držení pánům z Lipé. Roku 1368 však koupili panství páni z Kravař. Ti přebudovali hrad v honosné středověké sídlo. Byla vystavěna velká hranolová věž a rozšířen hradní palác. Hrad byl opevněn vodními příkopy z východní a západní strany. Jako příznivec husitů dal Beneš IV. z Kravař město i hrad k dispozici husitům. Pro ně se stal Mor. Krumlov opěrný bod při výpravách do Rakouska a Uher. Husité vyhnali katolické obyvatelstvo, dobyli rakouský Retz, kde padl Bohuslav ze Švamberka, který byl pochován v Mor. Krumlově.

Krátce pak drželi hrad a město páni z Cimburka, aby pak opět panství přešlo do vlastnictví pánů z Lipé (1447). Páni z Lipé dbají na rozkvět města a v 16. stol. dochází také k přestavbě hradu na renesanční zámek. Hlavní stavební práce proběhly v letech 1557 – 1562 dle návrhu italského stavitele Leonarda Gara de Bisono. Byla vybudována čtyřboká renesanční stavba s dvorem, na jižní straně se vypíná hlavní hranolová zámecká věž. Vlastní dvůr byl zdoben na třech stranách (mimo východní) ve třech podlažích charakteristickými arkádami až do výše 16,5 m. Reliéfní výzdoba na pilířích a kartuších sleduje střídání toskánského, jónského a korintského slohu dle jednotlivých podlaží. Nad jedním sloupem v prvním poschodí je uvedeno datum dokončení stavby – rok 1562. Druhé poschodí je zdobeno erby pánů z Lipé a rodů s nimi spřízněných. Byl vystavěn rytířský sál a asi jako poslední byla přistavěna zámecká kaple.

V letech 1592-1593 byly postaveny zámecké stáje, jednoposchoďová budova se slunečními hodinami a pozdně renesančním portálem. Tím rod Lipé dokončil výstavbu zámku.

Páni z Lipé zastávali význačné funkce, byli spřízněni s panovnickým rodem Jiříka z Poděbrad, zvali na své sídlo význačné osobnosti té doby (Theoprast B. Paracelsus). Po bitvě na Bílé hoře však byli zbaveni majetku a život si zachránil Bertold Bohobud z Lipé jen na přímluvu vlivných osob.

Statky propadly císařské komoře a Ferdinand II. je r. 1625 prodal Lichtensteinům. Lichtensteinové se snažili o pozvednutí města udělováním různých práv. Město totiž za 30leté války se Švédy mnoho utrpělo. Přáli především katolíkům a zakládají klášter paulínů, prosazují německý živel.

Poslední větší úpravy zámku probíhají za Karla Josefa Lichtensteina. 1762 byla zbudována nová zámecká kaple se čtyřmi oltáři a od r. 1772 zůstává zámku jen jedna věž na jižní straně. Jeho manželka Eleonora z Oettingenu se zasloužila o založení anglického parku u zámku.

Za napoleonských válek, r. 1809 po boji u Znojma, se utábořili Francouzi v počtu 10 tisíc mužů mezi Hostěradicemi a Krumlovem, směrem na Rokytnou. Z kaple sv. Floriána si udělali stáje a ševcovskou dílnu. Trvalo několik let, než se Krumlovsko z této rány vzpamatovalo. Další ranou byl r. 1866 – po bitvě u Hradce Králové přes Krumlov přešla vojska rakouska i pruská, která způsobila nejen materiální škodu, ale přinesla s sebou i choleru.

Po smrti knížete Rudolfa r. 1908 připadl Krumlov jeho příbuznému hraběti Kinskému.

Kinští byli posledními majiteli Moravského Krumlova. Po 2. světové válce byl zámek znárodněn, a protože město bylo poničeno bombardováním, přesunuly se do něj skoro všechny úřady. Pak zámek užívala armáda, posléze zde sídlily různé podniky až nakonec byl zámek dán k dispozici železničnímu stavitelství v Brně, které zde vybudovalo internát, učebny a učňovské dílny. Tento stav trval do r. 1991. V r. 1992 za symbolickou 1,- Kč dostala zámek akciová společnost Zámek, která objekt podrobila stavebně historickému průzkumu, ten nedokončila a ze zámku s půjčkami od bank odešla. V roce 2004 byl zámek prodán v dražbě a jeho novým vlastníkem je Incheba Bratislava.

Pohled na zámek směrem do centra města	Pohled na zámek směrem z centra města	Zámecké nádvoří	Pohled na zámek ze zámeckého parku	Detail kašny na zámeckém nádvoří	Průhled na zámek z parku
Zámecké arkády	Slovanská epopej na zámku

ZÁMECKÝ PARK

Je málo měst, která se mohou pyšnit tak překrásným zámeckým. parkem jako Moravský Krumlov. Park zaujímá rozlohu 12 ha a je zde mnoho vzácných druhů jehličnatých a listnatých dřevin – např.borovice černá, platan javorolistý, z keřů pak meruzalka alpinská.
Rozhodující význam pro vznik parku mělo období Eleonory Marie z Oettingenu, manželky knížete Karla Lichtensteina, jež zde pobývala od r.1772. V 17.století se jednalo o tzv.Wild-park – udržovaný a upravovaný les. Po velké povodni v roce 1670 byl založen „Dolní zámecký park “. Později kněžna Eleonora nechala v místě původního příkopu vystavět dnešní klenutý tunel a založila anglický zámecký park. Ten byl z velké části ohrazen zdí a v zámeckém parku byly postaveny rozličné sochy, zbudovány rybníčky se zlatými rybkami.
Velká vstupní brána do dolního zámeckého parku s mohutnými pilíři má klasicistní charakter.
U zdi horního zámeckého parku, na jižním okraji města, stojí kamenný morový sloup s letopočtem 1636.
V roce 1910, za hraběte Františka Kinského, byl park zvětšen. Na rozhraní 20.a 30.let byla část rokle upravena na moderní alpinárium s květinovou zahradou.
V letech 2004 – 2006 byla provedena nákladná obnova zámeckého parku.

FARNÍ KOSTEL VŠECH SVATÝCH

Nejstarší zmínka o farním kostele je z roku 1248. Tento kostel byl zasvěcený sv. Vavřinci a byl pravděpodobně vystavěn komendou řádu německých rytířů. Dnes stojí na ulici Palackého, dříve Židovské ulici.

Tuto původně gotickou stavbu zpustošili husité, avšak byla obnovena již v roce 1446, kdy ji posvětil olomoucký biskup Vilém. Tehdy měl farní kostel pět dřevěných oltářů. V roce 1630 při zhoubném požáru byl úplně zničen. O 16 let později pak na náklady knížat z Lichtensteina znovu postaven. Stavba trvala 14 let. Z původního kostela zůstala dochována oblouková klenba, část čtverhranné věže a do trojúhelníku se sbíhající portál. V roce 1660 byl kostel zasvěcen "Všem svatým".

Další rekonstrukce probíhala v roce 1785, kdy byla zvětšena okna a dřevěné oltáře nahrazeny oltáři, které byly obloženy sádrou. U kostela je odedávna městský hřbitov. Na hřbitově připomíná železný kříž pobyt pruského vojska ve městě roku 1866. Tehdy vypukla cholera, které podlehlo 16 Prusů a 3 domácí.

V blízkosti kostela stojí fara, nově vystavena roku 1873. V letech 1423–1427 byl kostel i fara v rukou husitů, počátkem 16. století náležela Jednotě bratrské.
V roce 1571 na faře zemřel biskup Jednoty bratrské Jan Blahoslav.

LICHTENSTEINSKÁ HROBKA

Klasicistní hrobku, která se nachází v blízkosti kostela Všech svatých, nechala postavit kněžna Eleonora z Oettingenu svému manželovi knížeti Karlu z Lichtensteina v roce 1789. V hrobce jsou pohřbeni další členové rodu Lichtensteinů. Posledně zde pohřbeným byl v roce 1908 Rudolf z Lichtensteina, hofmistr císaře Františka Josefa.
 

Po bocích portálu jsou umístěny kamenné desky s reliéfovými rodovými znaky Lichtensteinů a Oettingenů.

KLÁŠTER S KOSTELEM SV. BARTOLOMĚJE

Založení významné architektonické památky kláštera spadá do druhé poloviny 14. století, kdy zde působil řeholnický řád augustiánů. V době husitských válek byl klášter opuštěn a stavby byly pobořeny. Po mnohých opravách postupně v klášteře působili řeholníci řádu piaristů a paulínů. Při požáru města v roce 1682 původní klášterní budovy i kostel vyhořely. Z původní gotické stavby zůstal jen presbytář, interiér kostela byl přestavěn v barokním slohu. Na půdě kostela jsou dodnes patrny zbytky klenby a gotických oken.
 

Začátkem 18. století byly ke kostelu přistavěny dvě kaple.
Po zrušení kláštera Josefem II. byla klášterní budova předána do soukromých rukou.
 

Poslední vnější opravy kostela a bývalého kláštera probíhaly začátkem devadesátých let 20. století, klášterní kostel slouží pro konání bohoslužeb. V prostorách bývalého kláštera má sídlo městský úřad, na upraveném vnitřním nádvoří probíhají společenské a kulturní události.

Před kostelem svatého Bartoloměje nelze bez povšimnutí minout barokní sousoší Ecce homo z konce 17. století.

KNÍŽECÍ DŮM

Projdete-li při své návštěvě Moravského Krumlova obdélníkovým náměstím T.G. Masaryka,
 

jehož současná podoba pochází z poválečného období ( většina budov centra města byla zničena při bombardování Rudou armádou v květnu 1945 ), dojdete až k nejstaršímu domu ve městě, kterému se říká Knížecí. Jeho historie sahá až do první poloviny 13.století a stavba je charakteristická vysokými pilastry a členěnou atikou s volutovým zakončením. Právě ve 13.století se na Moravě začali usazovat Němci a zakládali kláštery pro různé řády. Jedním z nich byla i komenda Řádu německých rytířů a členové této komendy bydleli zcela určitě v dnešním Knížecím domě. Tomu nasvědčuje i to, že mezi domem a někdejším špitálním kostelem bývala velká zahrada, která tyto objekty spojovala. Za vlády Lichtensteinů byl dům opraven a věnován klášteru. Dle pověsti zde byl ženský klášter a mimo jiné i nižší latinská škola. Později v tomto domě bydleli úředníci ze zámku.
 

V roce 1958 bylo v Knížecím domě umístěno městské muzeum a později archeologická expozice Moravskokrumlovska. Muzeum spravuje dva depozitáře se zajímavými historickými i archeologickými sbírkami, zatím nemá k dispozici vlastní expozici.
 

V současné době má v Knížecím domě rovněž prostory Galerie, kde po celý rok probíhají výstavy, koncerty, přednášky a besedy pro žáky, studenty a ostatní veřejnost. Přízemní prostory jsou pronajímány pro komerční účely, najdete zde různé krámky, obchody a služby.

POUTNÍ KAPLE SV. FLORIÁNA

Svatý Florián, ochránce před ohněm, je po staletí patronem Moravského Krumlova. Již roku 1623 stála na náměstí kašna s jeho sochou, která se však nedochovala. Byla odstraněna po druhé světové válce.

Dodnes je však nepřehlédnutelnou dominantou města kaple sv. Floriána, stojící na kopci Floriánek dříve zvaném Spielberg. Ke kapli, postavené jako díkůvzdání sv. Floriánu, se vztahuje legenda o záchraně knížete Antonína Floriána z Lichtensteina. Ten se jednou vracel z honu, za bouře se mu splašili koně a zázrakem se zastavili na okraji srázu. Na památku své záchrany dal kníže na kopci postavit kapli. Od této doby se vžil název „Floriánek“ i pro kopec.

Na základě věrohodných historických pramenů byla stavba zahájena v roce 1695, k vysvěcení kaple došlo 30. června 1697. Kaple byla zasvěcena sv. Floriánovi, jehož si občané města po zhoubném požáru v roce 1690 zvolili za patrona města.

Kaple je postavena z tesaného kamene, má tři vchody a čtyři vížky v rozích. Na novostavbě kaple bylo umístěno původně pět věží. Prostřední - pátá věž však byla odstraněna. Interiér kaple tvořily dva krásné oltáře, varhany a dva zvony. Za napoleonských válek v roce 1809 se u Moravského Krumlova utábořila francouzská vojska (kolem 10 tisíc mužů), která kapli zpustošila. V roce 1829 byl uloupen zvon. Teprve v roce 1833 bylo rozhodnuto o obnovení kaple. Tuto snahu podporoval zejména knížecí inspektor statků Matthias Zimmerman, který dal pro tento účel přivézt zařízení z kaple ve Velkých Losinách. Daroval také mariánský obraz. Náklady na obnovu kaple byly hrazeny z darů a sbírek a podíleli se na ní i místní řemeslníci. Dne 4. května 1834 se konalo slavnostní vysvěcení. Město darovalo kapli tzv. bouřkový zvon z tehdejší radnice. Byly pořízeny i nové varhany, na které bylo hráno poprvé 25. dubna 1838 na paměť 148. výročí velkého požáru města. V 60. letech 20. století byla kaple a její zařízení zdevastováno, včetně varhan. Byl poškozen také Gutweinův barokní obraz sv. Floriána.
 

Kroky k záchraně kaple podnikl farní úřad a farníci v letech 1968-1969, kdy došlo k částečné opravě interiéru a vnějšího pláště kaple.

Po roce 1989 byly obnoveny tradiční poutě na sv. Floriána, které se konají každý rok začátkem měsíce května. V letech 1997-1998 byla provedena nákladná rekonstrukce kaple. Dne 10. května 1998 se po ukončení oprav konala slavnostní Floriánská pouť. V dalším období bylo v okolí kaple zabudováno večerní osvětlení.
Kaple se otevírá pro veřejnost několikrát ročně – v době pouti (první neděli po sv. Floriánu-4.května), bohoslužeb a při konání koncertů.

Městské opevnění

Zbytek hradeb v jádru ze 13. století s pozdějšími úpravami vymezující středověké jádro města.

KAPLE PANNY MARIE

Nachází se v zalesněném údolí mezi městskou částí Rokytná a vlakovým nádražím a je místem pro příjemné vycházky nejen krumlovských obyvatel, ale i turistů, kteří do města zavítají.
Jedná se o romantickou polygonální stavbu z poloviny 19. století.
V roce 1836 položila obec Rokytná na své náklady dřevěné potrubí, kterým tekla voda z Mariánské studánky do kašny ve vesnici.
Voda v kapličce se však ztrácela, a proto ji v roce 1847 do základu zbořili a znovu postavili nákladem obce Rokytné za finančního přispění krumlovských obyvatel i knížete ze zámku.
Po čase tento vodovod nepostačoval, a proto položila obec Rokytná v roce 1880 nový, tentokrát železný vodovod z opačné strany, a to ze studánek na Babě a Bařinách. V roce 1935 se zastupitelstvo obce zavázalo "udržovat kapličku zvanou Mariánská studánka na věčné časy v dobrém stavu a opravy provádět na své náklady". Potom se obec usnesla, pro stálý nedostatek vody, postavit vodovod opět od Mariánské studánky. V zimě 1936 - 37 byly zachyceny tři prameny a svedeny do pramenní jímky nedaleko odtud. Další práce překazila válka a vodovod byl dokončen až v roce 1947. V té době byla ještě malá studánka přímo v kapličce a voda z ní odtékala do potoka přepadní trubkou.
 

Kaplička byla v roce 1971 opravena a poté slavnostně vysvěcena. Tehdy byla voda ještě nezávadná pro kojence. V roce 1989 byl však vodovod pro závadnost vody odpojen a městská část Rokytná napojena na vodovod krumlovský.

KOSTEL SV. VAVŘINCE

Tvoří dominantu městské části Rakšice, jedná se o architektonicky hodnotnou gotickou stavbu bez výraznějších pozdějších zásahů.
V roce 2005 byla provedena rekonstrukce kostela a zabudováno jeho noční vnější osvětlení.

KOSTEL SV. LEOPOLDA

Nachází se v městské části Rokytná - v jádru pozdně románská stavba z pokročilého 13. století se stavebními úpravami po roce 1734.

ŽIDOVSKÝ HŘBITOV

Židovské pohřebiště je jednou z mála dodnes dochovaných hmotných památek a posledním mlčenlivým svědkem staleté přítomnosti židovské komunity v Moravském Krumlově. Dobu vzniku nelze stanovit přesně, ale založeno muselo být nejpozději v 16. století. Nejstarší existující náhrobek je datován rokem 1613. Hřbitov se rozprostírá na severozápadním okraji města, asi 700 metru jihozápadně od náměstí, v území mezi okrajem zámeckého parku a zatáčkou silnice na Ivančice, při dnešních ulicích Znojemské a Ivančické.

Krumlovské náhrobní kameny jsou provedeny z různých materiálů: náhrobky ze 17. – 18. století převážně z pískovce, slepence a výjimečně z vápence, mladší pak z kamenicky cennějších materiálů – černé a světlé leštěné žuly a mramoru.
 

Celkově se na ploše hřbitova o výměře 8189 m2 nalézá 406 náhrobků. Z tohoto počtu je 250 čitelných (110 mužských, 119 ženských a 10 dětských náhrobků). Typologicky patří do skupiny aškenázských náhrobků, jejich jednoduché členění, výzdoba a symbolika odpovídá ostatním jihomoravským hřbitovům. Zvláště cenné jsou dochované náhrobní kameny barokního typu ze 17. století.
 

Pozornost si zaslouží pomníky významných osobností: rabínů, jako byli např. Jakob Moše ben Jehuda Kann, Abraham Cvi Hirsch, Aron Mordechaj Schwab, dr. Adolf Hahn, Kantora Samuela Lagodzinského a představitelů židovské obce. Z novějších náhrobků upoutá honosná hrobka židovských šlechticů Jakuba a Pavlíny Dormizerových, majitelů tulešického velkostatku. Pohřbívalo se zde až do zániku židovské obce, poslední pohřeb měl v prsinci roku 1937 Jindřich Glücksmann. V průběhu následujících desetiletí nebyla údržba hřbitova dostatečná a tak postupeně chátral, zarůstal a stal se terčem řádění vandalů, mnohé náhrobky byly povaleny a poničeny. V současné době působí hřbitov značně zanedbaně. Doufejme, že společným úsilím majitele Židovské obce v Brně a představitelů města Moravského Krumlova se situace v dohledné době zlepší. Hřbitov by měl být především důstojným pietním místem pohřbených židovských spoluobčanů. Po nutných úpravách by mohl být zpřístupněn veřejnosti.

HRADISKO ROKYTNÁ

V polovině 11. století český kníže Břetislav I. posílil státní organizaci na Moravě vybudováním soustavy menších hradisek. Jedno z nich vzniklo nedaleko Moravského Krumlova, na místě dnešní městské části Rokytná. Bylo vystavěno na nepravidelném ostrohu ze tří stran obtékaném říčkou Rokytnou a jediná přístupná jižní strana byla přerušena příkopem. Druhý příkop se nacházel zhruba uprostřed vlastní ostrožny, kterou tak rozdělil na dvě části, dodnes označované jako „Malé hradisko“ a „Velké hradisko“. Severozápadní část ostrožny („Velké hradisko“) se v letech 1959-60 stala předmětem zjišťovacího archeologického výzkumu. Sondáže ukázaly, že na vnitřní straně druhého příkopu se vypínala ještě hradba s dřevěnou palisádou v koruně. Poblíž hradby byly odkryty také pozůstatky vstupní brány nebo věže zničené ohněm. Ostrožna byla v prostoru „Velkého hradiska“ po obvodu opevněna kůlovou hradbou, k níž se z vnitřní strany přimykaly polozahloubené chaty se zbytky ohnišť nebo pecí. Pod vlastním ostrožným hradiskem se nacházelo i předhradí a v minulosti byly u Rokytné několikrát odkryty rovněž kostrové hroby, věštící přítomnost pohřebiště. Tyto hrobové celky jsou bezpečně datovány esovitými záušnicemi a zejména nálezy 7 denárů knížete Konráda I. Brněnského (1061 až 1092).

Svědectví archeologických pramenů doplňují i kusé písemné zprávy, z nichž vysvítá, že hradisko s předhradím existovalo již před rokem 1052, což by korespondovalo s faktem, že vznik hradiska je spojen s činností Břetislava I., neboť ten zemřel roku 1055. Rokytenská osada odváděla tehdy peněžní i naturální dávky boleslavskému a později také opatovickému kláštěru. Ke zničení hradiska i předhradí došlo roku 1146 v souvislosti s domácími rozbroji mezi českým knížetem Vladislavem II. a moravskými údělnými knížaty v čele se znojemským Konrádem.